Irina pracuje jako recepční v Žitomíru. Je rozvedená, má dvacetiletou dceru. V Čechách by chtěla žít na delší dobu, proto se snaží zlepšit svou češtinu jazykovými pobyty. Bez zkoušky z češtiny, jež je součástí podmínek, nedostane trvalý pobyt.
Nina KOPEČKOVÁ (74 let)
Nina se stará o malé hospodářstvá v obci Malinovka poblíž Černobylu. Žije se svým synem a doufá, že nebude muset jednoho dne odjet zpět do své „staré vlasti“, podobně jako její dcery, které tu možnost využily po černobylské havárii. Bojí se války, a doufá, že česká vláda v případě nutnosti pomůže.
Míla DENYSUK (66 let)
Míla ráda zpívá. Zpívala v pravoslavném chrámu, stejně jako v českém kostele na Krošně, jež je součásti Žitomíru. Její babičku přivezli z Čech, když jí byl jeden rok. Ráda by se vrátila do Čech, ale neví jak. Nemá moc peněz, bydlí jako vdova sama v jedné místnosti. Jezdí na folklórní slavnosti.
Raisa STOLAREVIČ (77 let)
Raisa si pamatuje, jak Češi v roce 1947 odjížděli zpět do vlasti. Její manžel byl válečným veteránem, pyšnil se mnoha vyznamenáními, otec padl v bitvě pod Moskvou. Dcera Světlana, jež žije v Německu, jí pomáhá udržet se z malého důchodu. Touží po Čechách a často mluví o tom, jak je Praha krásná.
Vladimír ČECH (61 let)
Vladimír ví, že kdyby nebylo českých legií, nevzniklo by Československo. Jeho praděda pochází z Moravy, on sám žije v Malíně, obci, jež zažila válečné masakry; obec Český Malín Němci vypálili a srovnali se zemí.
Stanislav SLÁMA
je především duší hudebního spolku, kde hraje na harmoniku a skládá písně: české, polské, ukrajinské písně. Zpátky do Čech se nechystá, stará se o sestru své ženy. Učí na technické škole v Žitomíru, dříve pracoval jako letecký mechanik. Je považovaný za živou paměť volyňských Čechů.
Vita MARKOVÁ (35 let)
Vita pracuje v žitomírské bance, její bratr Ivan je školním inspektorem. Má dvě děti. Přála by si, aby nebyla válka. Do Čech se zpátky nechystá, neboť přestavuje byt. Její rodiče žijí v Malinovce, kde Čechů žije po posledním odjezdu, po havárii Černobylu, již méně, než kdysi.