Věčný návrat volyňských Čechů

Přijeli kdysi vlakem, koňmo nebo pěšky. Po zrušení nevolnictví na Rusi v roce 1861 nabídl car Alexandr II., car veškeré Rusi, pozemky a daňové úlevy pro Čechy, kteří toužili odjet z tehdejšího Rakouska. Odjeli v několika vlnách do míst, jíž se říkalo Volyň – nynější součásti západní Ukrajiny.

Snažili se být pilnými hospodáři, zakládali pivovary, školy, hasičské sbory, ale i celé vesnice. Po změnách poměrů v carském Rusku a s příchodem Velké války, bolševické revoluce a dalších zmatků, zapojili se do budování nového Československa. Právě na Volyni vytvořil z původní České družiny budoucí prezident Tomáš Garrigue Masaryk základy legií, které společně s těmi francouzskými umožnil vznik samostatnosti.

Druhá světová válka rozvrátila jejich osudy. Ocitli se uprostřed nelítostné konfrontace mezi několika armádami: wehrmachtem, bolševiky, a ukrajinskými nacionalisty. V té době se objevila poprvé myšlenka návratu do rodné vlasti, jež se uskutečnila od února do května roku 1947.

Tato myšlenka se pravidelně objevuje znovu. Přišla na pořad dne po černobylské tragédii, kdy část obyvatel opravdu odjela, objevuje se i nyní, kdy Ukrajina čelí opět válečnému konfliktu.

Irina SYSHCHYKOVÁ (42 let)
Irina pracuje jako recepční v Žitomíru. Je rozvedená, má dvacetiletou dceru. V Čechách by chtěla žít na delší dobu, proto se snaží zlepšit svou češtinu jazykovými pobyty. Bez zkoušky z češtiny, jež je součástí podmínek, nedostane trvalý pobyt.

Nina KOPEČKOVÁ (74 let)
Nina se stará o malé hospodářstvá v obci Malinovka poblíž Černobylu. Žije se svým synem a doufá, že nebude muset jednoho dne odjet zpět do své „staré vlasti“, podobně jako její dcery, které tu možnost využily po černobylské havárii. Bojí se války, a doufá, že česká vláda v případě nutnosti pomůže.

Míla DENYSUK (66 let)
Míla ráda zpívá. Zpívala v pravoslavném chrámu, stejně jako v českém kostele na Krošně, jež je součásti Žitomíru. Její babičku přivezli z Čech, když jí byl jeden rok. Ráda by se vrátila do Čech, ale neví jak. Nemá moc peněz, bydlí jako vdova sama v jedné místnosti. Jezdí na folklórní slavnosti.

Raisa STOLAREVIČ (77 let)
Raisa si pamatuje, jak Češi v roce 1947 odjížděli zpět do vlasti. Její manžel byl válečným veteránem, pyšnil se mnoha vyznamenáními, otec padl v bitvě pod Moskvou. Dcera Světlana, jež žije v Německu, jí pomáhá udržet se z malého důchodu. Touží po Čechách a často mluví o tom, jak je Praha krásná.

Vladimír ČECH (61 let)
Vladimír ví, že kdyby nebylo českých legií, nevzniklo by Československo. Jeho praděda pochází z Moravy, on sám žije v Malíně, obci, jež zažila válečné masakry; obec Český Malín Němci vypálili a srovnali se zemí.

Stanislav SLÁMA
je především duší hudebního spolku, kde hraje na harmoniku a skládá písně: české, polské, ukrajinské písně. Zpátky do Čech se nechystá, stará se o sestru své ženy. Učí na technické škole v Žitomíru, dříve pracoval jako letecký mechanik. Je považovaný za živou paměť volyňských Čechů.

Vita MARKOVÁ (35 let)
Vita pracuje v žitomírské bance, její bratr Ivan je školním inspektorem. Má dvě děti. Přála by si, aby nebyla válka. Do Čech se zpátky nechystá, neboť přestavuje byt. Její rodiče žijí v Malinovce, kde Čechů žije po posledním odjezdu, po havárii Černobylu, již méně, než kdysi.