Černé slzy

Dháka, hlavní město Bangladéše je s více než sedmnácti milióny obyvateli nejrychleji rostoucí metropolí světa. Každý den se sem stěhuje přes dva tisíce lidí z různých koutů země. Rodiny jsou nuceny opustit své domovy v důsledku ztráty půdy způsobené velkými záplavami, jejich příčinou jsou stále častější cyklóny a stoupající hladina moře. Tamní ekologická krize souvisí i se zasolením zemědělské půdy, říční erozí a znečištěním vody. Dháka nedokáže pojmout masový nárůst migrantů z venkova, skoro polovina obyvatel tak žije ve slumech. Město se potýká s vážnými ekologickými problémy, chybí infrastruktura, zhoršuje se životní úroveň a život ve městě se stává doslova noční můrou. Lidé se stávají uprchlíky ve vlastní zemi. Část klimatických uprchlíků se usadí v průmyslové čtvrti Munshiganj, jedné z nejvíce znečištěných oblastí světa. Zde se v primitivních chýších z nepálených cihel, slámy a plastu, postavených mezi skládkou toxického odpadu a cihelnami, snaží vytvořit nový domov. Ovzduší, půda i voda jsou kontaminovány koželužnami, továrnami na výrobu hnojiv, plastu a hliníku. Nedaleko protékající řeka Buriganga je biologicky mrtvá. Vlivem pokračující migrace a nedostatku zdravotní péče neexistuje téměř žádná dokumentace o smrtícím dopadu těchto životních podmínek na lidské zdraví.